PETR ŠTĚPÁN & BRATRSTVO LUNY - Luna nad Iglau

28. března 2020 v 11:50 | Bob Lučan |  Recenze

PETR ŠTĚPÁN & BRATRSTVO LUNY - Luna nad Iglau



Č.R. Alternativní Gothic Rock

Lákadla dnešního, barevného světa je jen šedí chladného kalkulu. Aneb evoluce gotiky pokračuje...

Přemýšlím jak začít. Tohle spojení mě zrpvu lehce zaskočilo, ale vše dopadlo lépe, než jsem očekával. Dodnes si vybavuji celá ta 90. léta a průběh alb Jihlavské Třináctky. Taky si pamatuji úplný začátek Bratrstva Luny, kdy se mě tenkrát lehce nesmělý Jindra ptal na Petra Štěpána. Bylo to v době, kdy vznikali na netu různé servery, a vše se následně rozkreslilo do zajímavých, mystických tvarů. Z Petra, Jindry a Matěje a lidí kolem Bratrstva Luny jsou přátelé a je evidentní, že spolupráce i na společné desce Luna nad Iglau, Petrovi krásně sedla. Nelze detailně rozebírat jednotlivé koncepty skladeb, ale musím uznat, že zrovna jako Petrovi i mě tady většina textů opravdu lahodí mým očím. Zrovna tak mě je velmi příjemná elektronická linka, která se prohání albem jak synth popová kontura, a zpříjemňuje rockovou kytaru i občasné sólíčka. Co mě osobně ovšem nejvíc oslovilo, je skutečný náhled na dnešní realitu světa a to z mnoha aspektů. Například jak je lidstvo závislé na materiáním marastu zhýralého systému, který je ovládá, jak hektická společnost nevědomě přijímá mainstream a přitom opouští to nejkrásnější co je, a to je vlastní duše i pohled na skutečné umění a lidské hodnoty. Tyhle myšlenky jsou mi velmi blízké.
Po majestátním intru má song Největší z pierotů charakteristickou gothic rockovou melodii. Je v něm taková působivá rozervanost. Na opak V rozvalinách cítím křišťálovou něhu, myšlenou ve vokálním Petrově projevu a hudebním pozadí. Pokud jde o text, tak ten je na pomezí zotročení lidské mysli, kdy je společnost obklopena všudypřítomnou kontrolou, aby dělala co se od ní vyžaduje, ale ilumináti nám to umí tak barvitě podat, že ta samá společnost ji přijímá, jako nějaké pozitivní privilegium, i když já vím dobře, že je to cesta do pekla. Text je opravdu výjímečný a je dobré číst i takříkajíc mezi řádky.
Jako psát recenzi na takové album vůbec není jednoduché, je zde mnoho filosofie i progrese. Rvu se s tím jako Kavkazký vlk. Jinými slovy díky takovému albu jsem nucen tvořit i já sám. Aktuální nová forma skladby: "Nomen Rosae" zní báječně, chorály působí středověkkým dojmem a na chvíli jsem se přenesl do období kultovní desky Třináctky-Nosferatu. Booklet je graficky velmi pěkně zpracovaný. Cítím, že tady je i to koncepční propojení gotiky a punku. Pochod Hrdinů předělávka HNF zde zapadla, protože už v první půlce alba je poukázáno na temnotu dnešního diktátu, který nemusí mít jenom barvu rudého komunismu, ale je to celosvětový problém jen v jiné formě. Petr na to v textu jakožto v dvojsmyslných větách poukazuje téměř v každé skladbě. Tohle je jako narážka vkusná gothická revolta pro dnešní svět.
Snad nebude od věci, když závěrem napíši, že tady se téměř vše povedlo jak mělo, a nejen projevem Petra Štěpána, ale i celé Bratrstvo Luny dozrálo do větší profesionality. Ano, všude se najde nějaké to klišé, ale tady je ho méně než dřív, a naopak se vynořily anti-systémové pilíře. Tyhle majáky osvěty jsou pro zmíněný, dnešní svět velmi potřebné. I když jsme jen zrnko pouštního písku ve vesmíru, kde jsou miliardy galaxií, tak díky něžné, nezroktné a mnohdy i rebelující gotice můžeme mít na té naší modré planetě astrální naději, co obejme naši duši. (8/10)

Napsal: Bob Lučan

Tracklist:
1. Luna nad Iglau (Intro)- (Petr Štěpán & Kobdzey & R.X.Thámo)
2. Největší z pierotů-(Matěj Lipský / R. X. Thámo)
3. V rozvalinách-(Darkthep / R. X. Thámo)
4. Třináctý úplněk (Gothic duet)-(Pšotek / R. X. Thámo)
5. Carpe Diem Corporation-(Pšotek / R. X. Thámo)
6. Vampyrismus psýché-(Darkthep / R. X. Thámo)
7. Nomen Rosae (New version) -(Darkthep / R. X. Thámo)
8. Fantasmagorie (Symphonic version)-(Darkthep / R. X. Thámo)
9. Pochod hrdinů (Cover HNF)-(Petr Štěpán / Petr Štěpán)
10. Carmina I / IX (Outro) -(Horatius)

Sestava:
Petr Štěpán - zpěv
Xpíl - zpěv
Darkthep - kytara
Pšotek - kytara
Haik - baskytara
Kobdzey - bicí
R.X. Thámo - verše

Rok vydání: 2019
Čas: 42:39
Label: LunArt Music
Země: ČR
 

Celtic Frost - „Into The Pandemonium“ (1987)

28. března 2020 v 11:38 | Bob Lučan |  Recenze

Celtic Frost - "Into The Pandemonium" (1987)


Switzerland Avantgarde Dark Metal

Zrodil se Dark Metal...
Na třetím albu předvedli švýcarští belzebubášci, že stojí za víc než jen za syrový black metal. Deska: "Into The Pandemonium" přišla v 87. roce doslova jako zjevení. Byla na svoji dobu jako něco neslýchaného a řekl bych až expresivního. "Mexican Radio" lahodí mým uším stejně dnes jako tenkrát. Všude přítomná avantgarda doslova čaruje z jednotlivými tóny a co teprve Tomův tklivý vokální projev v takové: "Mesmerized". Na druhou stranu taková "Inner Sanctum" dá hudebně, ale i vokálně vzpomenout na ponuré časy To Mega Therion. Vše na tomhle počinu bylo ve své době tak neotřelé a originální. "Tristesess De La Lune"s francouzským ženským zpěvem je toho zářným příkladem. Do toho všeho obal z dílny samotného Hieronyma Bosche s tímhle nekonvenčním materiálem překrásně koresponduje. Singlovka: "I Won´t Dance" je to čemu já říkám dark metal a dokonce si i osobně myslím, že tady se styl dark metal tak nějak zrodil. Spoustu magických zaklínadel i gothických aspektů jako by vybízeli k prazvláštnímu tanci. Laťka metalu se posunula opravdu vysoko. Moc rád o tomhle albu píši, protože v tomhle roce jsem si zamiloval i styl gothic rock a nejrůznější alternativy rocku. Skvostná práce je i kytaristy Rona Markse. Možná se u Pandemonia někteří thrashers a deathers podivili, ale pokud jde o mě já se díky takovýmto album posunul v temné hudbě o notný kus dál. A dá se říct, že dodnes nikdo tak avantgardně dark metalové album nenahrál. (9/10)

Napsal: Bob Lučan

MAYHEM - Daemon 2019

3. prosince 2019 v 21:41 | Bob Lučan |  Recenze

MAYHEM - Daemon 2019


Norsko Black Metal, Time: 49:24

Upřimně jsem rád, že se Norští rarášci s Maďarským zpěvákem vrací ke kořenům kultovního alba: De Mysteriis Dom Sathanas", protože ačkoliv mám rád experimentování i psychadelii posledních řekněme dvou počinů, tak ona přímočarost jim přece jen sluší víc. Prudký rozstřel: The Dying False King vás okamžitě strhne do starých časů. Trochu mi chybí intro, které by se k téhle démonické desce hodilo, ale to se poddá. Kytary mají ten archajicko-Burzum-Mayhemovský zvuk. Samozřejmě, že nechybí k charakterictickému brutálním vokálu i temně "operní" dopěvky, jenž umocňují už tak solidní Norskou vichřici. Je to jako uškrcená mysl. Attila Csihar má v hlase skutečně něco velmi chorobného co nahání téměř strach.
Riffování je sice podobné u většiny skladeb, ale má to ten magický šarm, takže to vůbec nevadí. Občas true black metalovou plochu rozsekne nějaké to sólo, nebo polo-sólo: Bad Blood. Tu a tam se vynoří i death metalovější sound. Tohle jsou jen mé pocity sto lidí sto chutí. Například Malum mě lehce evokuje náladami Esoteric Warfare, ale vokální projev je zde o poznání strašidelnější. Ke skladbě: Falsified and Hated je na YouTubu i k mání stylové video, které umocňuje prostupující krutost celého materiálu. Na tomhle počinu se až na některé nálady nic neplouží, vše jede na plný výkon bez zbytečných kudrlinek. To v četně posledního záseku popravčí sekerou: Falsified and Hated. Nachystejte si obětní oltář s nahou pannou, nebo udělejte krvavý biftek, dělejte co umíte. Myslím, že tenhle soundtrack vás nezklame. (8/10)

Napsal: Bob Lučan

Skladby:
  1. The Dying False King
  2. Agenda Ignis
  3. Bad Blood
  4. Malum
  5. Falsified and Hated
  6. Aeon Daemonium
  7. Worthless Abominations Destroyed
  8. Daemon Spawn
  9. Of Worms and Ruins
  10. Invoke the Oath
 


W.A.S.P. - Golgotha 2015

12. září 2019 v 16:59 | Bob Lučan

W.A.S.P. - Golgotha 2015

USA (Glam Metal, Shock Rock)

Osobní zpověď temného principála, který umí udělat krvelačnou show, a přitom chytit za srdce.
Stěží popsat co pro mě znamená tahle dlouholetá kapela. Jen mohu říct, že na poli rock´n rollu je to jedna z nejpůsobivějších formací. Blackieho hlas doslova lahodí mému sluchovodu. Biblická hora Golgotha je už patnáctým studiovým albem téhle Los Angeleské chásky, která umí být jak pěkně dravá, tak i nadpozemsky emocionální. Otevírák Scream je natolik svižný, že vám hned dojde, že téhle kapele dech prostě dojít nemůže. Šlapavá rytmika pokračuje i v songu: Last Runaway, kde jsou nádherně rozvinuté refrény a takzvané pod-refrény. Na desce jsou k mání i hamondovské klávesy. Pochopitelně nechybí ani balada v podání sklaby: Miss You, a vy citíte mrazení s Blackieho nádherného chrapláku.

Mnohdy si říkám, jak to ten chlap dělá, že umí pokaždé chytit za srdce. A to už jsou W.A.S.P. na scéně od roku 1982. Vlastně mohu říct, že mě v jejich bohaté diskografii bavilo každé album. "Slaves Of The New World Order" vás zvedne ze židle, hutnost chytlavých kytar společně s tesklivými refrény dá vzpomenout na zlaté osmdesátky. Přesto se bývalý rebel Blackie už tak nějak duševně usadil, očemž svědčí i koncept alba, kde se v mnoha sekvencích obrací k samotnému Bohu. Všechny nás s přibývajícím věkem život nějak dostihne, a každý se s tím vyrovnáváme jinak. Na deskách W.A.S.P nezní nikdy nic ploše, ale naopak velmi silně. Což mohu potvrdit osobně, i co se týká živého vystoupení, kterého jsem se zůčastnil. Tady si všechno užíváte, a Blackie se svoji družinou vás vede do říše plné rockové vášně až tam za horizont, kde i melancholie zní tolik nádherně, že i pláč se mísí s úsměvem, a o tom je život. Rock´n Roll forever. (9/10)

Bob Lučan

Sestava:
Blackie Lawless - zpěv, kytara, klávesy
Doug Blair - kytara
Mike Duda - baskytara
Mike Dupke - bicí

Skladby:
Scream
Last Runaway
Shotgun
Miss You
Fallen Under
Slaves Of The New World Order
Eyes Of My Maker
Hero Of The World
Golgotha

Úryvek z textu:
"Oh god I miss you,
Tell me can you hear me,
Oh god I miss you,
I can´t scream and I can´t speak,
Show me now,
Will I ever be free from you" ("Miss You")


Duchovní vyhladovění 2019

30. července 2019 v 21:50 | Bob Lučan

Duchovní vyhladovění 2019


Když chvíli nepíši, tak je to částečně zapřičiněno nějakou další jizvou na duši, nebo duchovním vyhladověním. Zároveň je to, ale v jistém smyslu, určité ticho před bouří. Být mužem slova není lehké, navíc to udržovat mnoho let, to už značí jistý druh zodpovědnosti. Paměť, moudrost a výřečnost je důkazem toho, že samotná filosofie neexistuje. Ten, kdo umí pracovat se slovy, má většinou o něco hlubší cítění, což může být příjemné, ale i bolestné. Splašený svět říká obludnosti, já jsem z dimenze hned vedle. Tam je jiná půda měkká a hebká. Jsou tam blíž hvězdy, téměř na dosah. Je tam mír a propojenost rajské telepatie. Na zemi se za války platí zase válkou. Opravdový muž slova použije sebe, jako pevný most k druhému břehu. Je to na místo, kde se duše nasytí, tam v obyvatelné zóně vzájemného respektu. K tomu je, ale první potřeba najít svůj duševní bod tady, jinak jste-jsme nahraní.


Napsal: Bob Lučan



XIII: STOLETÍ - Frankenstein 2019

19. června 2019 v 23:03 | Bob Lučan |  Recenze

XIII: STOLETÍ - Frankenstein 2019

Č.R. Jihlava Gothic Rock.
"Rock´N Rollen proti Illuminátům"

Dnes bych tuhle recenzi chtěl pojmout trochu jinak, než běžně a věřte, že i já jsem na Třináctce částečně vyrůstal. To bylo tenkrát ještě v době alba Amulet, kdy měla kapela onu image The Mission and Siouxsie.. Já jsem si tenkrát v rytmu skladby Kníže temnoty, broukal text, a z mc kazety jsem den co den sjíždel Sisters.. First and Last and Always. Osobně nemám moc rád v gotice politické témata. Jsem spíš na tu poetiku, přírodu vesmír, ale na druhou stranu k punku to patří, a gotika z něj vzešla, tady se nacházi tak nějak věci aktuální, na které nejde nereagovat, ale i dnes už zapomenuté historické záležitosti. Já sám jsem silně proti tlaku falešného systému, absurdní psychologické masáži, a jakékoliv manipulaci s lidmi, takový jsem byl vždycky ještě předtím, než jsem si přečetl 1984 od George Orwella a dávno předtím, než jsem shlédnul nějakou přednášku od Jardy Duška. Vždy jsem si v rámci možností žil ve svém světě.
Kdo z českých a to nejen gothic rockových fandů by neznal Jihlavské seskupení XIII. Století. V těchto dnech už je na pultech hudebních obchodů aktuální album Frankenstein, což je i zároveň titulní skladba podle hororového románu Mary Shelleyové. Tady mi ovšem filosof temnoty Petr Štěpán připadá, teď budu trochu ironický, jako opravdu Viktor Frankenstein, který stvořil album poskládané z různých dobových témat, tedy něco, jako když Viktror skládal Borise Karloffa z různých dílů těla a orgánů. Od "záchrany Evropy", až po katastrofu německé vzducholoďi Hindenburg, která byla zničena nečekaným požárem 6. května 1937, při přistávání na letišti Lakehurst v New Jersey. Samozřejmě jsem si vědom toho, že Frankenstein obsahuje singly z tvorby XIII. Století z minulosti oficiálně, které nevyšly na řadových albech, ale i přesto jsem si i částečně myslel, že celkový koncept se bude tak nějak točit víc okolo románu - Frankensteina, v širším smyslu ve více skladbách. Pokud jde o první song i obal tak textem, myšleno ideologicky i graficky, je všechno v pořádku. Navíc na vinylu grafika Borise vypadá opravdu hezky. Podotýkám, že příběh mám nesmírně rád. Dokonce se mi obal velmi líbí.
Ovšem pokud jde o hudbu, byl to právě Petr, co se ještě v období Metropolis distancoval od takzvané "doom metalové" a "gothic doom scény". Tedy jako, že metal krade jako straka z gotiky. Možná si to někteří z vás ortodoxnějších goth pamatujete. Když si poslechnu songy jako úvodní - Frankenstein, Chaotica, nebo hlavně rázný track Nový věk temnoty, neubráním se dojmu, že tady je to trochu naopak. Dokonce jsem to už před asi dvěmi léty Pavlovi psal, jak jsem skladbu poprvé poslechl z Youtubu, že zní metalově. Tedy ve smyslu, že skladby mají metalový, hutně zatěžkaný zvuk. Což samo o sobě není nic špatného, a v zásadě se to i velmi dobře poslouchá, jde vidět, že všichni byli dobře sehraní, myšleno i při využití široké palety nástrojů, včetně smyčců. Jen mi tady trochu uniká onen klasický model gothic rocku. Samozřejmě, že každá doba si žádá své, a možná budu jediný komu tady onen zvuk nesedí, myšleno k určité "post-romantické hororově- laděné tvorbě". Respektuji, že XIII. Století jsou na tom, ale velmi dobře, protože mají obrovské množství fanoušků, co by za ně dýchali, a nemusí to být zrovna gotici, protože já jsem na jejich koncertě málokdy skutečné gotiky viděl, a když už, tak jich moc nebylo.
Vlastně nemohu zazlívat, že se na koncertech pohupují i příznivci "agro metalu" a další. Co by za to jiná "undergroundová-"gothic kapela" znašich luhů a hájů dala, kdyby měli takový ohlas a celkovou návštěvnost. Nikdo není tak orthodoxní, jak se může na první pohled zdát. Navíc Petr byl přeci bývalý HNF punker, což v duši stále je, a punk jak je známo nemá pravidla, takže klidně může hrát i "metal". Navíc ono je to docela prekérní vyhovět všem. V "samplovém synth popovém" období Vendetta, zase někomu chybělo větší kytarové jádro. Mě se tenkrát naopak zdálo, že se po novém mileniu, otevřel nový vesmír. Já osobně to posuzuji, jako člověk, co má rád gothic rock přes třicet let možná více, než běžní lidé, a proto to vnímám po svém. Jsem narozen ve znamení lva, takže vše vnímám hodně přes srdce. Ze skladeb jsem si oblíbil dark-ambientně laděný song Faust, který mě příjemně evokuje horoskopové nálady podobné skladbě Zodiak z alba Vendetta, a rockující Fénix s působivou baskytarou a čirou kytarou. Navíc houpavý rytmus umí upoutat, tady mi i sedí Petrova hlasová poloha. Navíc to frázovaní je nakažlivé, takže už i já si broukám "Bohové na strojích" tak jako téměř před třiceti lety zmíněné songy z Amuletu. Nikde ovšem není vytesáno, že musím mít jen já pravdu, takže proto vždy říkám: neberte má slova, jako dogmata. Přesto měřit stejným metrem, mít svůj názor, i to je punk, každopádně pořád máme rádi ten černej rock´n roll, a k němu patří i chaos. Vždyť chaos narušuje řád, a o to jde.
(8/10)

Napsal: Bob Lučan DekadenteMorfin

Skladby:
1. Frankenstein(Mary Shelley requiem)
2. Nový věk temnoty (Pandora version)
3. Faust (dark alchemist version)
4. Karneval (gothic machine edit 2019)
5. Chaotica
6. Fénix (nostalgia edit)
7. Bohové na strojích (Hindenburg -der rotte baron version)
8. Evropa (illuminate version)

DM

10. června 2019 v 10:32 | DekadenteMorfi |  Pozvánky

She Past Away vydává třetí album!

29. května 2019 v 23:01 | Bob Lučan |  Články

She Past Away vydává třetí album!


Turecká Goth Post Punková formace She Past Away vydává po dlouhých čtyřech letech zbrusu nové, studiové album: "Disko Anksiyete" 2019. Lebel Fabrika Records novinkové album vydá na CD i na vinylu. Předešlé alba mám doma, a She Past Away jsem viděl i živě, takže se sám budu těšit na novou nahrávku.

Konstalace moudrosti

14. května 2019 v 10:24 | Bob Lučan |  Poezie duše

Konstalace moudrosti 2019

Cítím když píši, že moje slova jsou samostatný, vnitřní svět, a opravdu pozorně třídím podněty, které ke mě přícházejí. Zároveň se snažím o určité řekněme duchovní, čistší společenství. To když má někdo něčeho ví, mu ještě nedává právo poučovat nás-vás o vlastním žití. Ano, je naprosto jedno jaký máš barák, auto, hadry, ty krámy si stejně do hrobu nevezmeš. Je to jen stádnost a umělé předvádění. Podle toho lidi neposuzuji. Nemám rád tlak systému, je to jen psychologická masáž, jak ovládat lidi, ten mocenský model se povyšovat. Důležitá je duše, propojení s přírodou a vesmírem. Řídit si svůj život sám, umět vnímat i naslouchat.
Co si ještě pamatuji vlastně mě nikdy ani nebavila "povinná školní docházka". Připadalo mi už jako dítěti velmi hloupé, že se mám učit něco, co mě nebaví, a být někde kde být nechci. Vzdělávat se dá různě. Nepotřebuji nějaké komise, co mi dají jejich papír s jejich razítkem. Mě už dávno nezajímají žádné zprávy, reklamy a nikoho nevolím, politika je odporné zlo, a to naprosto veškerá, a já zlo do svého života nepouštím. Mnohem lepší je hudba, ta je světový jazyk. Taky udělat radost sobě a svým opravdu blízkým, které ty za své skutečné přátelé-rodinu považuješ. Neuznávám žádné pozice, respektuji ryzí rovnoprávnost. Vše musí vyplynout přirozeně i to, že píši je ze srdce, je v tom čirá spontánnost. Správná cesta je tak jak to cítíš ty sám a máš na to právo.

Autor: Bob Lučan

SISTERS OF MERCY - First and Last and Always 1985

9. května 2019 v 8:58 | Bob Lučan |  Recenze

SISTERS OF MERCY - First and Last and Always 1985


Anglie/Leeds
Styl: gothic rock legende
Skladby: 1. Black planet, 2. Walk away, 3. No time to cry, 4. A rock and a hard place, 5. Marian (version), 6. First and last and always, 7. Possession, 8. Nine while nine, 9. Logic, 10. Some kind of stranger.

Co vlastně lze napsat o jednom z největších, ne-li vůbec největším gothic rockovém fenoménu všech dob. Kapela, která za téměř třicet let své existence, když opomeneme živáky, kompilace nebo samostatné singly a EP, natočila pouze tři oficiální řadové desky a jejímuž debutu věnuji tuhle recenzi do naší sekce archívních perel. Málokteré skupině se i v pozdějších letech podařilo tak skvělým způsobem propojit mainstream s undergroundem.
Už úvodní Černá planeta - Black planet dává svou hrou jasně najevo, že se píší dějiny gothického rocku. Andrew Eldritch měl v době svého debutu nejen zdravotní, ale částečně i psychické problémy a texty, k teré psal, byly dosti depresivní, což ovšem albu paradoxně spíš přidalo na úzkostné kráse.Důkazem budiž hned následná hitová tryzna plná ponurého sentimentu. Dá se říct, že veškerou hudbu napsali pánové Marx, Adams a Hussey (později The Mission). Výrazná, až hypnotická basová linie se prolíná celým hořkosladkým debutem, který ovlivnil tolik následovníků a jenž jednoznačně předběhl svou dobu.
Dodnes se kapely vezou na téhle melodramatické vlně a čerpají z odkazu Eldritchova temně erotického, až nádherně arogantního vokálu. No time to cry je toho přímým důkazem.
Na albu jsou ještě patrné vlivy Joy Division a nikoli náhodou tehdejší tisk Andrewa Eldritche srovnával s, už v té době zesnulým, mohykánem depresí Ianem Curtisem. Pro mě samotného mělo tohle album zásadní vliv na pozdější hudební orientaci a dodnes ho poslouchám s náležitou úctou. O nádherně ubíjející rytmus se staral už tenkrát oficiální pátý člen kapely, bicí automat Dr.Avalanche, na kterého Eldritch nedal dopustit, poněvadž si na živé bubeníky nikterak nepotrpěl.
Na Rock and a hard place nás jakoby automatický rytmus nutil do epileptického pogo tance. Ale to už se rozehrává temně romantická balada Marian, rozkvedlaná baskytara se objímá s torzem laskavé kytary a Eldritchův nadřazený vokál dává v refrénech jasně najevo, kdo tam tenkrát určoval směr a kdo i v budoucnu bude Sisters of Mercy. Pamatuji se, že když jsem byl v Praze na koncertě Milosrdných sester, tak mám pocit, že začínali titulním emocionálním drogovým nástřelem First and last and always a magický chytlavý kytarový motiv byl ještě výrazně tvrdší a já jsem byl totálně mimo. Těžko popsat pocity starého fandy, který si stále opakoval:"Poprvé navždy a naposled".
Ještě truchlivější kytary jsou evidentní na učebnici gothic rocku Possession. Tahle skladba, zrovna jako celé desatero nitrožilní medicíny leedského podnebí, vytváří v posluchači něco jako nezkrocenou emocionální vichřici a vy se snažíte vše přežít ve zdraví.
V Nine while nine je v popředí Eldritchovo hrdlo, protkané kytarovou spřízněností a oddaností vytrvalé baskytary.
Na celém albu jako by na sebe skladby navazovaly v pravidelném intervalu, což působí značně oduševněle. Intelektuální halekačka Logic rozkreslí ve vaší mysli něco na způsob chaotického řádu a Eldritch pěje, jak o život, a vám místo záchranného kruhu zbude jen bezedná hloubka v podání nejtesklivější setby Some kind of stranger.
Pokud předešlé kusy na sebe navazovaly, pak v téhle poslední partituře výjimka potvrzuje pravidlo. Rytmika kláves, hluboce bublající napětí v žalostném hlasu inženýra gothic rocku, který zde zpívá jak před nervovým zhroucením a uhýbá před vrtošivými střípky kytar. V podstatě, pokud bych měl skladby ještě víc rozpitvávat, zhroutil bych se asi sám. Myslím, že tenhle zářez v historii Sisters už nebyl nikdy překonán a později se Mistr víc a víc, mnohdy nikoli vlastní vinou, nořil do komerčnějšího soundu, což mu ovšem ani v následujících letech na kvalitě dalších dvou alb neubralo. (9/10)



Napsal: Bob Lučan





Kam dál